S Eragonem jsme se rozloučili ve chvíli, kdy se dobojovávala bitva pod městem horou, domovem trpaslíků. Druhý díl, do kterého jsem se pustil po poslechu toho prvního nebyl o nic méně napínavý. Martin Stránský si dal opět skvěle záležet a děj knihy v jeho podání má úplně jiný význam, než když čtete knihu sami v tištěné, nebo digitální podobě. Druhý díl této ságy je neméně napínavý, jako ten první. Nejvíce mě zde zaujala udatnost Rorana, skvělá nabídka, kterou dal Hrodgar Eragonovi, elfové v jejich městě i z jejich zvyky a závěrečný souboj s červeným drakem.

Tyto pohádky jsem znal nazpaměť - jako malý jsem si je pouštěl stále dokola. A asi ve mně kus dítěte zůstalo, protože jsem neodolal a minulý rok jsem si Křemílka a Vochomůrku v podání skvělé Jiřiny Bohdalové koupil ke Dni dětí (v moderním audioformátu se to v dnešní době poslouchá lépe než na gramofonové desce). Pohádky z mechu a kapradí pobaví a pohladí po duši...

Je jednoducho neprekonateľný, historické súvislosti a hlavne dokonale vykreslené moc médií, či už fabulujú, alebo vravia pravdu. Prednes vynikajúci.

Čapkovo dílo se snoubí s vynikajícím přednesem Igora Bareše, který se s obdivuhodnou lehkostí vypořádal s dnes již mnohdy téměř neznámými výrazy a nepoužívanými tvary slov, takže jeho projev zní zcela přirozeně. A ve spojení s dramatickou hudbou skvěle navozuje atmosféru života v jakési zapadlé dědině v Podkarpatské Rusi. Posluchač se při poslechu Hordubalova pohnutého příběhu snaží spolu s Čapkem nalézt odpověď na palčivou noetickou otázku: Do jaké míry je člověk schopen poznat pravdu o světě, který ho obklopuje a nakonec i o sobě samém?