Jak napsal v předmluvě k tomuto novodobému zpracování slavné středověké legendy překladatel Karel Hugo Hilar, „Papežka Jana“ není historickou studií ani klasickým životopisným románem. „Jest šprýmovým a svrchovaně zábavným komentářem na okraji kronik, rozkošným skicářem satirika a karikaturisty Lidství a Pošetilosti nad starými historickými brevíři.“
Ani dnešní historici si nejsou jisti, zda skutečně „La Papessa“, tedy „Papežka Jana“ žila. Podle středověké legendy šlo o ženu, která měla v letech 855–857 zastávat papežský úřad, aniž by se ke svému ženství veřejně přiznala. Neexistuje relevantní důkaz, že by se jednalo o reálnou historickou osobnost. To nic nemění na faktu, že o ní svět až do 17. století nepochyboval. Během Kostnického koncilu se o ní zmiňoval dokonce Jan Hus.
Řecký spisovatel Emanuel Rhoidis její život zpracoval do čtivé satiry, která je plná zázraků, fantazie, násilí, bláznivého putování po Evropě, rýpavé církevní kritiky i neuvěřitelně poučných historických detailů.