Záhadné bodnutí

Záhadné bodnutí - audiokniha obsahuje případ pražské kriminálky. Autor Josef Mareš. Účinkují Ondřej Vetchý, David Novotný, Tereza Bebarová, Jan Vondráček, Miroslav Hanuš, Martin Myšička a další. Režie Martina Schlegelová. Rozhlasová nahrávka z roku 2016.

Rozhlasové „bodnutí“ Josefa Mareše
Detektivku Záhadné bodnutí napsal pro Český rozhlas kriminalista Josef Mareš, jeden ze scenáristů televizních Případů 1. oddělení. Hra začíná voláním zoufalé ženy, která na policii oznamuje pobodání manžela blíže neurčeným násilníkem. Do bytu na Vinohradské ulici přijíždějí kpt. Šulc s kpt. Zavázalem, přičemž hned po prvním ohledání místa činu jim některé detaily nesedí. Pátrání po tajemném zločinci v kukle se tedy ihned komplikuje. Autor se inspiroval skutečným případem z devadesátých let. „Také tehdy se zdálo, že pachatelem je neznámý muž, ale posléze se ukázalo, že to všechno bylo jinak,“ říká šéf pražské mordparty. „Z reálu jsem ‚zkopíroval‘ i vztah mezi manžely. Dál jsem si dovolil trochu si vymýšlet,“ dodává.
Scénář rozhlasové detektivky psal Josef Mareš vůbec poprvé. Tato práce má podle něj výhody, protože zde existuje jistota, že co napíše, to se tak i natočí. „Prostě napíšete dialog, režisér možná poopraví nějaké to slovíčko, zvolí jinou intonaci hlasu, ale jinak s obsahem nic jiného nevymyslí. To v televizi autor do poslední chvíle trne, jak scénu režisér pojme a jak pak vyzní. Jinými slovy i dobrý scénář se dá natočit špatně. Opačně to pochopitelně platí také,“ poznamenává Josef Mareš.
Role policistů režisérka Martina Schlegelová svěřila Ondřeji Vetchému a Davidovi Novotnému, manželský pár ztvárnili Tereza Bebarová a Jan Vondráček. Drama spolurežíroval zvukový designér Filip Skuhrovec, který se rozhodl větší část textu natáčet v autentických prostředích, například ve svém bytě nebo v autě na dvorku Českého rozhlasu. Josefa Mareše realizace zajímala a několik hodin strávil s týmem „na place“. „Navíc si to Ondra Vetchý dal jako podmínku, když roli kpt. Šulce bral,“ dodává kriminalista ke své přítomnosti při „nabírání slova“. Také ho potěšila celková atmosféra. „Byla určitě uvolněnější než při televizním natáčení, kde je o hodně víc lidí, jsou vetší nervy, víc se spěchá,“ říká.
Sám scenárista navzdory své náročné profesi poslouchá rozhlasové hry docela často. „Hlavně ty s dobrodružnou tematikou. Ne přímo z rádia, ale z internetu. Pouštím si je totiž na dobrou noc. A protože u nich pravidelně usínám, musím si je pustit většinou opakovaně, abych věděl, jak to dopadlo. Doufám ale, že posluchači u mé hry usínat nebudou!“
Kateřina Rathouská