Barbara Nesvadbová, pohádkář není veselý
Pohádkář přišel na pulty po osmi letech od Vaší poslední knihy. Oproti intervalům mezi Vašimi předchozími knihami je osm let docela velká pauza. Co jiného než Pohádkář jste během těch osmi let napsala?
Juju, pauza jistě velká. Já se vdala, pak jsem se rozvedla. Porodila jsem. Odkojila. Přišla o polovinu příbuzných. Přestěhovala se na venkov. A přitom dělám šéfredaktorku Harperś Bazaaru. Taky jsme s Aničkou Kovačič nafotili charitativní kalendář, jehož výtěžek je určen pro klienty domovu pro mentálně handicapované Zahrada na Kladně. Takže jsem se tak úplně neflákala (smích). I když do Bazaaru píšu jen úvodníky, jinak se jedná o klasickou redakční práci, takže s literaturou jsem byla dost na štíru. Upřímně jsem ani moc nečetla. Bohužel.
Bylo příjemné zjistit, že čtenáře Pohádkář zaujal? Dlouho vedl žebříčky prodejnosti...
Stále ještě vede. Je to neuvěřitelné. Sama se často ptám čtenářů na diskusích proč. Možná ta velká tréma, kterou jsem před vydáním měla, to způsobila. Opravdu nevím. Pohádkář není veselá knížka. Ani to není nijak lehké čtení, jako byly mé předchozí knížky. Opravdu analýzu neznám. Byť bych tak ráda věděla. Zároveň, když nad tím přemýšlím, tak spolu s radostí se pojí i pocit, že tohle už se zřejmě nikdy opakovat nebude.
...
Už počtvrté jste v Pohádkáři přivedla na scénu Vaši hrdinku Karlu. Jak se změnila?
Stárne se mnou, to máte pravdu. Ale stárne rychleji... Původně jsem měla vybrané jiné jméno, ale mé nakladatelce Romaně bylo Karly líto. Pořád říkala, proč ji opouštět, když nám nic strašného neprovedla, tak jsme ji do knížky vrátily. A změnila se jistě velmi. Každý se přece mění, když stárne. Nebo nějaké hezčí slovo - řekněme když dospívá.
Láká Vás i v eventuálních dalších knihách psát o jejích osudech? A budou-li vůbec, budou opět smyšlené, nebo opět autobiografické?
To neumím dopředu říct. Teď jsem slíbila své dceři klasické pohádky. Do těch Karla jistě nepatří. Dál se uvidí. Neumím plánovat. Ale třeba, i když od ní budu chtít utéct, třeba mne nepustí.
Nedávno televize reprizovala filmovou verzi Vašeho Bestiáře. S dnešním odstupem: jste s výsledkem filmování spokojena?
Jsem všem hodně vděčná kolik energie a úsilí filmu věnovali. A spokojená?
Ano, s filmem jako s celkem ano, nicméně najdou se pasáže, které mi vysloveně nesedí. Já mám totiž hrozně ráda ženský. Ráda pro ně píšu, ráda s nimi mluvím, a nikdy, nikdy se jim nevysmívám. Takže třeba scénka o pozorování špeků ve sprchách se mi zdá hloupá, nevhodná.
Pro filmový Bestiář jste připravovala scénář. Jak jste se vyrovnávala s nutnými škrty a redukcí příběhu pro filmovou podobu?
Myslím, že autor má jen dvě možnosti, buď si film natočit sám, nebo ho režisérovi věnovat, věřit mu. A mně je druhá varianta bližší.
...
Bestiář nedávno vyšel jako audiokniha. Líbí se Vám tato forma přiblížení literatury veřejnosti, která třeba ne vždy vyhledává klasickou literaturu?
Je to úplně jiná forma. Na cestování autem příjemná.
Audiokniha vyšla v interpretaci Jitky Čvančarové, která hrála i ve filmové verzi Bestiáře. Proč volba padla právě na ni?
Líbí se mi. Vždycky byla mojí favoritkou. Bylo mi líto, že ve filmu nezískala hlavní roli. V audioknize nicméně příběh přesně vystihla.
Autor: Michal Šeba
Zdroj: https://www.okolohradce.cz/clanky/5388-barbara-nesvadbova-pohadkar-neni-vesely.html
