Želary - Jozova Hanule - audiokniha obsahuje novelu, která byla úspěšně zfilmována v roce 2003. Autor Květa Legátová. Čte Lenka Vlasáková. Scénář a režie Jindřiška Nováková.
Je to silný lidský příběh, brilantně napsaný autorkou, která se po roce 2000 náhle zjevila a zazářila na literárním nebi. Věra Hofmanová alias Květa Legátová byla za knihu Želary v roce 2002 vyznamenána Státní cenou za literaturu.
Novelu Jozova Hanule lze chápat jako pokračování povídkového cyklu Želary, nedotváří jej však, spíše jej doplňuje. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků. Vzápětí byl podle literární předlohy vytvořen filmový scénář a natočen film Želary (2003).
V centru dění novely Jozova Hanule odehrávající se za německé okupace naší republiky je lékařka Eliška. Spolu se svým kamarádem Slávkem a ženatým milencem Richardem se zapojila do odbojové činnosti. Ta je však brzy odhalena a Richard emigruje. Slávek Elišku varuje před nebezpečím, které jí teď hrozí a přesvědčí ji k odchodu z města. Jejím budoucím domovem se má stát vesnice Želary na moravském Slovácku a jejím manželem prostý, nevzdělaný dřevorubec Joza, pacient, jemuž darováním své krve v nemocnici zachránila život.
Eliška je donucena změnit identitu a přijmout nové jméno – Hana...
Příběh se dotýká něčeho, co je pro většinu lidí jaksi známé, niterné, pochopitelné, protože jde o snahu každého člověka dosáhnout celistvosti, stát se tím, čím opravdu je, tedy sám sebou – najít své bytostné já. A hlavní hrdinka tohoto příběhu samu sebe nachází a potkává svou životní lásku.
Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (3.11. 1919 – 22.12.2012 ) - spisovatelka
Vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu.
Lenka Vlasáková (27.4. 1972) - herečka
Po základní škole v Horních Počernicích a gymnáziu v Praze 9 vystudovala obor herectví na pražské DAMU (1989–1994). Již v průběhu studia hostovala v Divadelním spolku Kašpar, po absolutoriu byla sedm let v angažmá v Divadle Rokoko. Poté se věnovala zejména mateřským povinnostem a nyní pohostinsky vystupuje na různých pražských scénách. Patří k výrazným filmovým a televizním osobnostem, spolupracuje s rozhlasem a dabingem.
Ve filmu debutovala hlavní rolí v psychologickém snímku režisérky Věry Plívové-Šimkové: Houpačka (1990). Mezi její další velké filmové role patří Tereza z Paralelních světů a Českým lvem oceněná Lea ze stejnojmenného filmu (1997). Následovaly role ve filmech Útěk do Budína, Udílení milosti se zamítá, Pusinky, Tajnosti, O rodičích a dětech, Kawasakiho růže, Dešťová víla, Ženy v pokušení. Hrála také v mnoha televizních inscenacích a seriálech: například Ulice, Hraběnky, Život je ples, Neviditelní ... Z manželství s výtvarníkem Egonem Tobiášem má dceru Sofii. Jejím současným manželem je herec Jan Dolanský, s nímž má tři děti: Amélii, Maximiliána a Johana.
