Žižkov osmdesátých let, svět sám pro sebe. Do Prahy se chodí jenom výjimečně. Estébáci, šlapky a veksláci možná překračují hranice oběma směry, ale děti, kriplové a týraná zvířata jsou doma jenom na Žižkove.
V próze Všichni sou trapný se odchlipují okraje společnosti. Sledujeme hlavně Bóžu a Růžu, Šimonu, Martina a další děti z jedné třídy, která se pod dohledem učitele Jury snaží dospět. Ale je vlastně kam? Je k čemu?
Novela Simony Bohaté má pohlcující atmosféru. Místem je periferie, časem normalizační bezčasí, hlavními postavami děti. A jazykem živá pražština, řeč průjezdů, dvorů a pavlačí. Z fragmentární struktury vyprávění postupně vystupuje obraz jednoho zvláštního světa, který zmizel. Máloco je však této novele vzdálenější než nějaká normalizační nostalgie. Všichni sou trapný je ostrá próza z doby, kdy zničit někomu život bylo až příliš snadné. A sobě zvlášť.
SIMONA BOHATÁ
Simona Bohatá (nar. 1965) prožila dětství ve Strašnicích. Za zásadní považuje léta dospívání na Žižkově, který ji ovlivnil stejně jako pražská hudební a divadelní scéna osmdesátých let. Po maturitě na střední ekonomické škole nastoupila do prvního zaměstnání a zároveň byla přijata na Ježkovu konzervatoř, obor text a scénář. Pracovala leckde, od cestovní kanceláře přes Národní knihovnu až po řadu soukromých firem. Dlouhá léta psala „do šuplíku“, mimo jiné i písňové texty. Před sedmnácti lety se s rodinou odstěhovala z Prahy a nyní žije v malé vesnici blízko Jindřichova Hradce. Je vdaná, má dvě děti. Své dětství a dospívání popsala s lehce ironickým nadhledem v knize Máňa a my druzí (2017).
