Přinášíme první část slavných pamětí prvního československého prezidenta TGM, které budou vycházet postupně, na pokračování.
Z úvodních kapitol Masarykovy Světové revoluce – „Kšaft Komenského“ a „Roma Aeterna“ – vychází dramatický a přemýšlivý obraz přelomu let 1914–1915, kdy se Masaryk rozhoduje k zásadnímu kroku: k odchodu z monarchie a organizaci zahraničního odboje. V textech se odráží jeho osobní zápas o morální a politické ospravedlnění odporu proti Rakousku-Uhersku i jeho realistická, místy chladně analytická reflexe světové války.
Masaryk zde dává – k překvapení Západu – přednost státotvorné, nikoliv národnostní politice Československa. Nešlo mu o pouhou emancipaci etnika, ale o vybudování moderního demokratického státu s jasnou morální a právní legitimací. Uvažuje proto v kategoriích evropské rovnováhy, mezinárodního práva a kulturní odpovědnosti. Z této perspektivy také ostře hodnotí Rakousko jako „politicky zkažený“ útvar a předvídá jeho rozpad.
V kapitole „Kšaft Komenského“ navazuje symbolicky na odkaz Jana Amose Komenského – jeho víru ve vzdělání, mravnost a duchovní smysl dějin. Kšaft se stává Masarykovým osobním manifestem, který ho posiluje v rozhodnutí přetavit ideály humanismu v konkrétní politický čin. Zároveň si však zachovává kritický odstup vůči tehdejšímu rusofilství a iluzím o carském impériu. Vedle toho uvádí, že Německo reprezentuje protipól Západu, tedy Východ – symbol autoritářství, militarismu a kolektivní disciplíny, zatímco „Západ“ zosobňuje svobodu, individualitu a demokracii. Tento myšlenkový rámec – Západ jako morální princip, Východ jako jeho negace – prostupuje celou knihou.
V části „Roma Aeterna“ pak Masaryk kontrastuje evropskou civilizační tradici s úpadkem habsburské říše a vyzdvihuje antické i křesťanské ideály trvání, které chápe jako inspiraci pro novou československou státnost. Řím, stejně jako Komenský, pro něj představuje symbol věčnosti a odpovědnosti za řád světa – hodnot, o něž má nová republika usilovat.
