Skvělé vyhlídky - audiokniha obsahuje osmidílnou dramatizaci slavného románu Charlese Dickense z pera Jaroslava Tafela s mimořádným hereckým výkonem Karla Högera v roli sirotka Pipa.
Sirotek Pip, kterého vychovává jeho sestra se svým mužem kovářem, je jednoho dne postaven před osudovou náhodu. Setká se s uprchlým galejníkem, je mu nabídnuta možnost docházet do zámožného domu, který obývá pološílená slečna Havishamová se svou schovankou Estellou, a jednoho dne se jeho život změní úplně: neznámý dobrodinec mu nabízí finanční zázemí pro studium v Londýně. Pip i jeho opatrovníci samozřejmě přijímají - otázkou zůstává, zda mu tyto "skvělé vyhlídky" přinesou i životní štěstí...
Na začátku sedmdesátých let muselo mnoho rozhlasových tvůrců - podobně jako řada dalších tvořících lidí - bojovat o svou práci s diletanty, kteří začali obsazovat jednotlivé redakce Československého rozhlasu. Tato situace se dotkla i režiséra Josefa Henkeho, který měl do té doby na svém tvůrčím kontě takové "prohřešky", jako bylo natočení desky na památku Jana Palacha Kde končí svět, rozhlasová inscenace Kafkovy Proměny či Krappovy poslední nahrávky od Samuela Becketta. Podle Poučení z krizového vývoje byla "kafkovština" obzvláště velkým proviněním. přesto i v té době dokázal vytvořit skvělou režii rozsáhlého seriálu Skvělé vyhlídky podle Charlese Dickense.
Úspěch osmidílné dramatizace leží již ve vynikající dramatizaci Jaroslava Tafela, který příběh sirotka Pipa nechává vyprávět samotným Pipem, v době vzpomínání již šedesátiletým. Proto také největší tíha spočívala na jeho představiteli - Karlu Högerovi. Takto režisér Josef Henke vyprávěl o natáčení časopisu Mladý svět v roce 1971: "Když Karel Höger odcházel po dokončení svého partu ze studia, řekl, že snad ještě netočil v jednom zátahu tak obrovskou roli. Není se čemu divit, když ztvárnil postavu Pipa od třinácti do šedesáti let v osmi hrách. Ne ovšem tak, že by hrál třeba třináctiletého chlapce, ale poněkud náročněji z hlediska šedesátiletého meditujícího muže přechází do stylizovaných dialogů s postavami hry, jež jsou s ním v dialogu reálném. Snad si dovedete představit, jaké herecké i přednašečské brilantnosti je třeba, aby byl interpret během jedné scény stárnoucím vypravěčem, klukem z vesnice, mladým londýnským švihákem a aby přitom ještě dokázal naplnit složité kompoziční a stylové požadavky předlohy. Karel Höger je jedním z mála kumštýřů, kteří tuto fantastickou, řekl bych až žonglérskou schopnost mají; navíc představitel Pipa vlastní osobitý herecký šarm, takže dokáže v nejobtížnějších scénách vzbudit dojem naprosté lehkosti a improvizace."
Nebylo by ale spravedlivé chválit jen Karla Högera; skvělé výkony tu podávají Vilém Besser v roli kováře Joea, Blanka Waleská, jak napsal Jaromír Kazda, "dala postavě slečny Havishamové zároveň rysy přízračné blouznivosti i chladné racionálnosti, pokud jde o peníze nebo metodicky důkladné úsilí o pomstu", Zdeněk Dítě vytvořil groteskní karikaturu strýčka Pumblechooka... Je to přehlídka hereckého umu.
Rozhlasová premiéra se uskutečnila v květnu až červenci roku 1972. Když Skvělé vyhlídky v roce 1974 vyšly na dvou dlouhohrajících deskách, byl již Josef Henke z rozhlasu vyhozen a živil se režiemi v loutkovém divadle v Mostě, v Divadle Spejbla a Hurvínka, v kladenském Lampionu, v libereckém Naivním divadle, v animovaném filmu i jinde.
