Plzeňské mordy - audiokniha obsahuje dramatizaci historické detektivní povídky, jejímž autorem je Vlastimil Vondruška. Účinkují Jaromír Meduna, Jan Meduna, Lukáš Hlavica, Otakar Brousek, Václav Vydra, Miloš Hlavica, Magdaléna Borová, Petr Lněnička a Zdeňka Sajfertová. Dramaturgie, produkce a režie Jindřiška Nováková.
Případ plzeňských mordů je úvodním příběhem knižní řady Letopisy Královské komory. Odehrává se v polovině 16. století, za vlády Ferdinanda I. Habsburského. Děj se zasazen do města Plzně. Při vyšetřování několika záhadných vražd se poprvé setkává královský písař z Prahy - Jiří Adam z Dobronína se svým pomocníkem, bakalářem Petrem Korcem. Díky jeho pomoci se mu podaří vyváznout zdravý z velmi ošemetné situace, a navíc společně odhalí intriky proti králi. Děj je zasazen do atraktivního prostředí renesančního města s honosnou radnicí na rynku a křivolakými uličkami, v nichž žijí zámožní měšťané, stejně jako chudí řemeslníci, tovaryši, šenkýři a hampejznice. Důležité místo v příběhu však patří i zvláštní postavě podivného poustevníka a také romantické lásce. A jak to v románech Vlastimila Vondrušky nemůže být jinak, rozuzlení je opravdu překvapující.
Obsah:
1. Přepadení
2. Vražda šmukýřky Dorotky
3. Písař Břeněk
4. Podivná sebevražda
5. Tajemství vyřezávané truhličky
Osoby a obsazení:
královský písař Jiří Adam z Dobronína: Jaromír Meduna
bakalář Petr: Jan Meduna
vypravěč: Lukáš Hlavica
purkmistr Bárta: Otakar Brousek
Rozárka: Magdaléna Borová
rychtář Korec: Miloš Hlavica
vedlejší mužské role: Václav Vydra a Petr Lněnička
vedlejší ženské role: Zdeňka Sajfertová
Vysvětlivky:
šmukýř = Ozdobník či zastarale šmukýř je řemeslník, který vyrábí ozdobné předměty (ozdoby klobouků, brašen, šatů, apod.), především z kůže, papíru apod. Šmukýř někdy vykonával i kloboučnickou práci, vyrobené klobouky a čepicepak zdobil podle přání zákazníků (pomocí zlatých či stříbrných nití, peří, perel, závojů, apod.).
mázhaus = rozměrná místnost zaujímající celou přední část přízemí patrového gotického či renesančního měšťanského domu. Tento prostor byl užíván především k výčepu piva. Právem vaření piva byla ve středověku obdařena většina měšťanských domů. Mázhaus také sloužil k provozování další obchodní činnosti či řemesla. Nebyl vytápěn. Fungoval též jako komunikační uzel, z něhož směřovaly schody do (obytného) prvního patra a do sklepa, průjezd či průchod do dvora atp. Byl téměř vždy zaklenut, velmi často s použitím asymetricky umístěného středního sloupu. Od ulice či podloubí jej dělila plná zeď prolomená vstupem a oknem či okny.