Nikdy není pozdě na šťastné dětství

VZPOMÍNKY NA DĚTSTVÍ DCERY HERCE PAVLA LANDOVSKÉHO

„Existuje dětství? Existuje jenom to, co si pamatujeme. A až odejde naše paměť, nebude existovat ani to. Staneme-li se dospělými, máme zodpovědnost za své dětství už jenom my sami.“

Ve vzpomínkové knize se prolínají zážitky humorné i smutné, i ty pro dospívající dívku zásadní. Slavného otce autorka neidealizuje, ale ani nepomlouvá a s humorem popisuje historky, kterých byla svědkem jako dítě ve svérázné rodině a v atmosféře socialistického Československa, v letech 1962 až 1976. „Původně mi spolužáci záviděli slavného otce a prima maminku v džínách, zatímco já jim záviděla vyrovnané prádlo ve skříních, špajz plný zavařenin a společné dovolené,“ píše Beatrice Landovská. Jinde s nadhledem líčí otcův přínos k chaotizaci pražského provozu, jeho fanfaronství, ale i dobré srdce. Ve vyprávění mají důležité postavení všichni čtyři prarodiče, kteří se navzdory všemu postarali o její i sestřino šťastné dětství. Mimojiné se tu pak také objevují i některé známé osobnosti, přátelé otce, jako Pavel Juráček, Ludvík Vaculík, Václav Havel s Olgou, Jan Němec s Martou Kubišovou, a nebo herci Činoherního klubu.

BEATRICE LANDOVSKÁ
Česká astroložka, učitelka, básnířka a dramatička, dcera Pavla Landovského a Heleny Albertové. Kvůli protirežimní činnosti otce nesměla být přijata na žádnou pražskou střední školu. Nakonec se dostala na gymnázium v Dobříši a po dvou letech přestoupila do Radotína, kde už studovaly děti podobného osudu. V osmdesátých letech 20. století se zapojila do činnosti kolem tvorby samizdatů. Po maturitě měla problémy se sehnáním práce, nakonec se uplatnila jako zvukařka a rekvizitářka v tehdejším Realistickém divadle a pak i v Divadle E. F. Buriana. Na konci osmdesátých let navštěvovala tzv. podzemní univerzitu bohemistiky. Vyučovala český jazyk, literaturu a dějepis na střední a základní škole. Od roku 2004 se věnuje astrologii a od roku 2009 i rodinným konstelacím. Od třinácti let si píše deníky. Vzpomínky na dětství do roku 1976 zachytila v knize Nikdy není pozdě na šťastné dětství (2019). Druhý díl zamýšlené autobiografické trilogie Když máma spala vyšel v roce 2025. Třetí díl trilogie se bude jmenovat Ve stínu kvetoucích mladíků. Napsala dvě divadelní hry Věra (1997) a Koťátka (2015).

Nahrávka vznikla podle knihy Beatrice Lanodvské Nikdy není pozdě na šťastné dětství, vydané nakladatelstvím Garamond v roce 2019. Text copyright © Beatrice Landovská, 2019. Čte Dana Černá. Režie Jitka Škápíková. Mastering Adam Urban. Technická redakce Jaroslav Jandů. Vyrobilo studio Soundguru. Illustration © Karel Štětina. Úprava obalu pro CD Natalie Oweyssi. Odpovědný redaktor Vojtěch Machálek. Vydalo Tympanum, s. r. o., 2026.