Audiokniha Nevermore Baltimore obsahuje sci-fi příběh, jehož autorem je Petr Heteša. Čte Petr Třebický.
Když Jerry Linden přiletěl z Paříže do Washingtonu převzít tělo své sestry (včetně devítimilimetrových projektilů v něm), ani v nejmenším netušil, v čem to jeho drahá sestřička vlastně jela. Až na místě zjistil, že kromě poměrně rozsáhlé sítě místních nevěstinců zdědil také vstupenku do pekla…
To v tomto případě představuje podivná hra v totálně zdevastovaném měste Baltimore, kde kromě ztracených lidských existencí přežívá ještě něco, čemu místní říkají vyvřeliny a co je stejně nepochopitelné, jako vlastní příčina omezené destrukce této části města.
Jerry se neuváženě rozhodne dohrát tu šílenou hru rozehranou jeho sestrou a brzy mu dojde, že kromě jejího mobilu, jehož prostřednictvím jsou mu postupně sdělovány propozice, potřebuje ještě pistoli – nejlépe co největší ráže. Opatří si ji hned po druhém kole. Po tom třetím pak pochopí, že zde někdo šeredně podvádí. A to ještě netuší, jakým způsobem jsou do celé věci zapojeny záhadné postavy vyvřelin, o nichž oficiální místa zarytě mlčí – zato má o ně velký zájem místní novinářka.
PETR HETEŠA
Vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno (1983). Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem VEVERKOU (viz) na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás (knižně I. Železný 1991), popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky.
Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu (Věda a život, 1988, č. 2) a Mončičák a Čičmunda (ABC, 1990, č. 22), odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993).
