Profesor Jindáček vyprávěl Zuzance, kolik druhů rozkmotřidel objevil a jakým chováním se každé z nich vyznačuje. Od dědečka znala Zuzanka spoustu strašidel, která žila v dávných dobách v jejich městečku. V každé uličce v Potměchách bylo aspoň jedno. Dědeček často vyprávěl příběhy, kde vystupoval vodník, dvouhlavý pes, bezhlavý tulák, ohnivý mnich, kamenný vlk nebo kulhavý pavouk. Dědeček na strašidla věřil, maminka trochu a tatínek vůbec. Zuzanka pospíchala ulicemi, protože se bála víc rozkmotřidel než bezhlavého tuláka.
JAN POTMĚŠIL
Jako dětský herec se představil už v 8 a poté v 11 letech. Později vystudoval herectví a ztvárnil řadu romantických i dramatických rolí. Po automobilové nehodě v prosinci 1989 utrpěl poranění páteře a je upoutaný na invalidní vozík. I přesto je aktivním hercem, především v Divadelním spolku Kašpar a v Divadle v Celetné. ZA ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal Cenu Alfréda Radoka.
