Tatínkovi našeptal Poťouch, aby zůstal v posteli a nešel do práce. Jenže tatínek je učitel, a tak za ním přišel školník a prosil, aby s ním šel do školy. Vždyť musí učit přírodovědu. Poťouch mu chtěl taky našeptat něco poťouchlého, ale školníka praštilo křídlo tabule, a tak měl pevný sádrový krunýř, za který se Poťouch nedokázal chytit a přisát se. A tak se vydal po domě. Byl na sebe nesmírně pyšný, že se všichni mezi sebou hádají a rozhodl se, že stejně rozhádá celou ulici. Vyšel na chodník a přemýšlel, kterými domy začne. Netušil, že když z domu odejde, jeho našeptávání přestane fungovat. A tak mezitím, co tatínek pospíchal se školníkem do školy, v domě si všichni odpustili. Zuzanka potkala cestou do školy profesora Jindáčka a ten jí prozradil, kdo je to Poťouch, a jak se dá vidět pomocí zvláštní baterky a tajemných žlutých brýlí. Spolu potom pozorovali, jak se Poťouch snaží dostat do dalších domů.
JAN POTMĚŠIL
Jako dětský herec se představil už v 8 a poté v 11 letech. Později vystudoval herectví a ztvárnil řadu romantických i dramatických rolí. Po automobilové nehodě v prosinci 1989 utrpěl poranění páteře a je upoutaný na invalidní vozík. I přesto je aktivním hercem, především v Divadelním spolku Kašpar a v Divadle v Celetné. ZA ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal Cenu Alfréda Radoka.
