Má vzpomínka je bugatti - audiokniha obsahuje vzpomínky první ženy za volantem, která vítězila v závodech Grand Prix. Autorka Eliška Junková. Čte Hana Maciuchová a Jaromír Dulava.
„Rozdávej radost a lidé ti pomohou. Život je krásný.“
Eliška Junková dává nahlédnout do historie automobilismu u nás, a líčí, co obnášela příprava automobilového závodníka, vzrušení, krásu i rizika rychlého sportu. Když si v roce 1921 udělala řidičský průkaz, žen se stejným oprávněním existovalo jen pár desítek. Za pět let jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod automobilů. Byla rovnocennou soupeřkou věhlasných jezdců jako Louis Chiron či Ernesto Maserati. Po vítězství v prvním ročníku legendárního okruhu Nürburgring roku 1927 Eduard Bass v Lidových novinách vzkázal: „Na německou Velkou cenu,/ stačilo nám vyslat ženu,/ arci když je taková/ jako paní Junková./ Ta když sedne k volantu,/ rekordy jdou k čerchmantu.“ Jaroslav Ježek ji oslavil čtyřtaktním foxtrotem Bugatti step. Její memoáry jsou určené nejen pro milovníky motorismu a automobilů-veteránů, ale přináší strhující dobrodružství z doby, kdy byl u nás automobil zatížen daní z luxusu a maximální povolená rychlost v zatáčkách 6 km/h, zatímco hrdinové v otevřených vozech dosahovali rychlostí nad 200 km/h. Vykresluje také příběh dámy, která se nikdy nevzdávala, dokázala obdivuhodně čelit nepřízni osudu a přijímat nové výzvy. Ve své autobiografii ukazuje, jak její úspěchy změnily společenské nazírání na ženy, neboť pro ně „dobývala svá vítězství“, i když ji kdekdo „před závodem posílal pro vařečku“.
Unikátní autorčinu vizi 20. století doplňuje doslov jejího syna Vladimíra Junka, který představuje vhled do zákulisí rodinného a osobního života.
Eliška Junková (1900–1994)
Narodila se jako Alžběta Pospíšilová, ale protože již v mládí činorodě cestovala po světě, změnila si postupně jméno (Alžběta => Elisabeth => Eli, Eliza => Eliška). Po svatbě s Čeňkem Junkem se jí 24. června 1922 se jí dostalo i nového příjmení. První dáma automobilového sportu se do autoškoly zapsala potají, poté co ji díky manželovi nadchl motoristický sport. Do závodního vozu usedla poprvé v roce 1923, a to ještě jako spolujezdkyně svého manžela. Už v září následujícího roku vyhrála svůj první závod za volantem závodního automobilu Bugatti T30. Nejvýznamnějších úspěchů dosáhla na Sicílii v závodě Targa Florio. Královna volantu a ve dvacátých letech 20. století nejrychlejší žena, jež se jako jediná žena v historii Grand Prix dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže, ukončila svou závodnickou kariéru po tragické smrti manžela v roce 1928. Poté se věnovala organizační práci v motoristickém sportu, díky znalosti cizích jazyků tlumočila, pracovala v gumárenském průmyslu. V šedesátých letech 20. století psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala knihu Má vzpomínka je Bugatti. Za své úspěchy získala ocenění Zasloužilá mistryně sportu.
