Katyně - audiokniha plná černého humoru. Autor Pavel Kohout. Čtou Pavel Kohout a Marie Drahokoupilová.
Jak pomoci přenádherné dívce Lízince Tachecí, které by každý muž snesl modré z nebe, když ji nevezmou ani na gymnázium ani na konzervatoř ani na jinou školu s maturitou?
Nezbývá než otevřít složku PST! a přijmout ji do nultého ročníku tajné školy pro popravčí, aby se stala první katyní na světě.
Nejúspěšnější román Pavla Kohouta vyšel od roku 1978 v desítkách zemí a všude našel mnoho příznivců. V naší době, kdy už od rána do večera teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, našel autor způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou!
Totalitní režim chápal tento román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. „Retro“ — vydání próz Pavla Kohouta, určené především novému pokolení čtenářů, nemohly Větrné mlýny začít jinak než právě tímto dílem, současně klasickým i horce aktuálním.
Pavel Kohout (*1928)
Prozaik, dramatik, básník, filmový scenárista a režisér. Narodil se v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu (1947) studoval estetiku a divadelní vědu na Karlově univerzitě. V letech 1949–50 pobýval na velvyslanectví v Moskvě, v letech 1951–52 byl šéfredaktorem Dikobrazu a dále pracoval v dalších periodikách. Prominentní autor padesátých let, patřil k tzv. „kulturnímu kádru“ komunistické strany. Ve druhé polovině šedesátých let jeden z představitelů nonkomformního proudu v české literatuře, 1968 protagonista pražského jara. Za postoje v roce 1968 a činnost v Chartě 77byl vypovězen z Československa. Po roce 1979 žil v Rakousku. Spolupracoval mj. s Günterem Grassem. Po roce 1989 se věnuje kulturním vztahům mezi Českou republikou a německy mluvícími státy. Žije střídavě ve Vídni, Praze a na Sázavě. Jeho dramatické adaptace a divadelní hry byly uvedeny na scénách v řadě zemí celého světa.
