Jezerní víla – německá pohádka
Bohatému mlynáři se přestalo dařit. Jednou na procházce, právě když vyšlo slunce, spatřil vílu, která se vynořila z jezera. Zeptala se ho, jak se mu daří a mlynář po pravdě odpověděl, že ho opustilo štěstí. Víla mu přislíbila pomoc za něco, co v ten den přibyde ve mlýně. Mlynář slíbil, ale netušil, že se právě jeho ženě narodil synek. Mlynáři a jeho rodině se zase vedlo dobře, jak slíbila víla. Chlapec rostl, vyučil se myslivcem, oženil se a nastěhoval se se ženou do nové myslivny. Na jezerní vílu dávno všichni zapomněli. Jednou šel myslivec na lov. Krví potřísněné ruce si šel umýt do jezera. Vtom se vynořily z jezera ruce a stáhly ho pod vodu. Žena našla večer na břehu jezera jen manželova koně, zabitou srnu a loveckou kabelu. Hned si vzpomněla na vyprávění o víle. Seděla tak dlouho na břehu, až usnula. Zdál se jí podivný sen. Když se probudila vydala se na cestu přesně podle onoho snu. Našla stařenku, ta dala ženě zlatý hřeben a poradila jí, ať si za úplňku na břehu jezera češe vlasy a pak uvidí. Žena to udělala, voda si vzala hřeben, ale na záchranu muže to nestačilo. Totéž se opakovalo se zlatou píšťalkou a zlatým kolovratem. Když ale kolovrat pohltila voda, vyskočil z jezera muž a dali se se ženou na útěk. Ještě jednou jim musela pomoci stařenka. Pak se vrátili domu a žili šťastně.
TAŤJANA MEDVECKÁ
V roce 1975 absolvovala DAMU a ve stejném roce přijala angažmá v souboru činohry Národního divadla v Praze, kde ztvárnila nepřeberné množství nádherných rolí. Diváci ji znají jak z představení mnoha pražských divadel, tak z televize, kina a rozhlasu. Díky svému zajímavému hlasu se výrazně prosadila i v dabingu. Získala také mnohá ocenění: Cena Františka Filipovského za dabing (r. 1997), Cena Thálie (r. 2000 a 2002), Český lev (r. 2012) a řadu dalších.
