Jan Werich a Semafor - audiokniha obsahuje výběr vystoupení Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, proložené písněmi oblíbené dvojice Suchý - Šlitr a dalších.
Že byli pánové Voskovec + Werich (a posléze Jan Werich s Miroslavem Horníčkem) hlavním inspiračním zdrojem mnohým začínajícím umělcům v době expanze tzv. divadel malých forem, to je všeobecně známo. Z přelomu padesátých a šedesátých let si připomeňme namátkou třeba některé dialogy Darka Vostřela s Jiřím Šaškem v divadle ROKOKO. Anebo tvorbu Lubomíra Černíka ve Večerním Brně, nemluvě o snažení aktérů v desítkách či stovkách vznikajících a vzápětí zanikajících amatérských divadélek. Není proto nic moc překvapivého na titulku Jan Werich a Semafor. Snad jen, že nechybělo mnoho a mohl se podobný zvukový nosič, jak je dnes v módě říkat, jmenovat přímo Jan Werich v Semaforu.
Už když divadlo Semafor v roce 1959 vznikalo a Jan Werich se o tom dozvěděl od Miroslava Horníčka, nabídl zakladatelům budoucího divadle SEdmi MAlých FORem, aby se přidali k němu, tedy k divadlu ABC, a stali se jeho pobočnou scénou, která by se jmenovala Sputnik ABC. "Zvažovali jsme," píše Jiří Suchý ve svém melantrišském Vzpomínání, "ale pak jsme si řekli, že by nás toto společenství nejspíš omezovalo, a tak jsme s díky odmítli. Jan Werich mně po létech potvrdil, že naše rozhodnutí bylo správné. Že by si skutečně neodpustil mluvit nám do věcí, a kdo ví, bylo-li by to v souladu s naší představou."
Semafor se tedy nestal Sputnikem ABC, nýbrž Semaforem a z Jana Wericha se nestal šéf, ale posléze velký příznivec tohoto divadla. V polovině šedesátých let se dokonce objevily první vlaštovky vzájemné spolupráce, která se však naplnila nakonec velmi skromně, např. letmým setkáním Evy Pilarové a Jiřího Šlitra s Werichem v televizním filmu Magnetické vlny léčí (Jan Werich tančil kolem Pilarové při písni Co se ve městě povídá, kterou Šlitr doprovázel na piano) anebo spoluprací Jana Wericha na rozhlasovém seriálu Gramotingltangl. K nejvýznamnějšímu setkání dvou semaforských Jiří s pány Werichem a Horníčkem před publikem došlo v nabité Lucerně, u příležitosti gramotingltanglového Srazu spřízněných duší, na podzim roku 1966. Odtud pochází naše rozhlasová nahrávka. Navzdory Werichovu žertování, že Semafor o spolupráci s ním neuvažuje, byla ve skutečnosti tato spolupráce "na spadnutí". Jen souhra tragických událostí způsobila, že ke konkrétním výsledkům nakonec nedošlo. Přišel srpen 1968, následující rok zemřel Jiří Šlitr, začala konsolidační politika, perzekuce signatářů výzvy 2000 slov, zhoršování zdravotního stavu Jana Wericha - to vše se stalo nepřekonatelnou bariérou všech pokusů o spolupráci (jedinou výjimku tvoří poslední veřejné vystoupení Jana Wericha v životě, které se odehrálo shodou okolností opět ve velkém sále Lucerny, v dubnu 1977, a v němž se mu vlastně posledním partnerem na pódiu stal právě Jiří Suchý).
Obsah:
1. Vyvěste fangle
2. Úvodní slovo Jiřího Šlitra
3. Zlomil jsem ruku tetičce
4. Půl parku
5. Miroslav Horníček uvádí Jana Wericha
6. Toulaví zpěváci
7. Čím budu, tím budu
8. Blues o stabilitě
9. Miroslav Horníček moderuje otázky z publika
10. Píseň o vyšinutém trpaslíkovi
11. Klementajn
12. Miroslav Horníček moderuje otázky z publika
13. Big Bad John
