Divoká honba

První část šumavské trilogie

Divoká honba patří k temným pověstem šumavských hor, ale i staré Evropy. Nájezd zběsilé jízdy démonických bytostí a přízraků, které se zjevují ve vichřicích a bouřích, prohání se po obloze či po zemi, děsí a ničí vše, co jim přijde do cesty. To je divoká honba. Možná jde o skupinu lovců, kteří zahynuli při lovu, a možná že jsou to prokleté duše neživých, kteří si odpykávají trest za své vojenské zločiny spáchané na nevinných obyvatelích hor. A že se těch armád za ta staletí prohnalo přes úbočí hor bezpočet. Pro své zlé skutky jsou bohy odsouzeni k věčnému utrpení v podobě nekonečných bitev. Snad i proto se na Šumavě Divoké honbě říká Červení jezdci. Tato fascinující pověst sahá do nejstarších germánských dob. První písemné zmínky o víře v přízračnou divokou honbu pochází až z hloubky věků. Po únorovém komunistickém puči v roce 1948 ovládla nejen Šumavu, ale celou českou společnost novodobá obdoba Divoké honby. Možná by Albrecht Dürer, kdyby žil v době rodícího se komunismu na našem území, vyřezal do dřeva místo svých Čtyř jezdců Apokalypsy jiné tváře a jiné atributy jezdců, kteří přinesli do českých zemí společenský zmar a mravní zkázu na celá budoucí desetiletí.

Čtenář v novele Divoká honba se ocitne v šumavské krajiny kolem Svatého Tomáše a zříceniny Vítkova hrádku v oblasti pozdější Lipenské přehrady. Je rok 1951, doba po vyhnání většiny původního, německy hovořícího obyvatelstva, kdy z pohraničí mizely desítky opuštěných obcí a městeček se svými kostely, školami, obchody a hospodami. V atmosféře ničení této staleté paměti šumavské krajiny se „budovaly“ světlé (komunistické) zítřky, včetně smrtící železné opony.

Dramatický příběh novely otevírá temnou historii šumavských hor skrze neočekávané zážitky letní brigády začínajících vysokoškoláků přímo na státní hranici při tzv. vagónování pohraničí. Co se dalo rozebrat a znovu použít z bývalých německých a rakouských obcí, se posílalo jako stavební materiál do vnitrozemí. Co se poslat nedalo, vyhodilo se do povětří a zaniklo. Střet nadějí a ideálů mladých lidí s brutální realitou rodícího se komunismu v Československu nám nejen připomíná tíživé a tragické momenty našich nedávných dějin, ale umožňuje nám v různých kontextech pochopit přítomnost. Příběh Divoké honby není psán podle skutečné události. Svými jednotlivými mikro-situacemi ale tehdejší realitu odráží; možná na jiných místech, v jiném čase a s jinými aktéry. Případná podobnost postav je čistě náhodná.

Kniha Divoká honba získala v roce 2023 první cenu mezinárodní literární soutěže Šumava litera. Na obálce je použit detail obrazu Tomáše Císařovského.