Dešťová hůl - audiokniha obsahuje silný příběh, v němž kromě lidí hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Autor Jiří Hájíček. Čte Martin Pechlát.
Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a postupně se téměř detektivně zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami, nad nimiž si vysnívá osudy vepsané na zakreslená území, která pro někoho představují užitečně investované peníze a pro jiného znamenají celý život i s dědictvím předchozích generací. Ve zlomovém okamžiku vyráží Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje za to, aby se jednoho rána „nevzbudil jako někdo jinej“.
Jiří Hájíček (* 1967)
Vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce 90. let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), hledačům vltavínů se věnuje novela Zloději zelených koní (2001). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu, román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Texty publikoval také v literárních časopisech Host, Revolver Revue, Weles, Tvar a Pandora. Jeho prózy vzbudily pozornost rovněž v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku.
Martin Pechlát (* 1974)
Pro studium herectví se rozhodl až po maturitě na střední průmyslové škole strojní. Během studia na pražské DAMU, katedře alternativního a loutkového divadla, působil v Klicperově divadle v Hradci Králové a hned po absolutoriu v roce 2005 nastoupil do angažmá do Divadla Komedie, kde zůstal až do zániku souboru v roce 2012. Zde ztvárnil řadu výjimečných rolí – za roli Goebbelse ve hře Goebbels/Baarováobdržel v roce 2009 cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon a Cenu Thálie. O dva roky později získal cenu Alfréda Radoka za roli Andrease Kartáka ve hře Legenda o sv. pijanovi. V roce 2011 zazářil ve hře Odpad, město, smrt a stejnou roli si zopakoval i ve stejnojmenném filmovém zpracování v režii Jana Hřebejka. Filmoví a televizní diváci ho znají z filmů Nuda v Brně (2003), Účastníci zájezdu (2006), Václav (2007), Vratné lahve (2007), Tři sezony v pekle (2009), Polski film (2012), Rodinný film (2015), Vlk z Královských Vinohrad (2016) nebo Já, Olga Hepnarová (2016) i seriálů Ulice, Kriminálka Anděl, Policie Modrava nebo Modré stíny. Od sezony 2012/2013 je členem souboru Národního divadla (např. Karel Kopfrkingl ve Spalovači mrtvol) a jeho hlas se stále více prosazuje i v dabingu.
