Audiokniha Cesta zpátky, autor Erich Maria Remarque, čte Pavel Batěk.
VÁLKA NÁS PŘEJELA JAKO PARNÍ VÁLEC…
Na zprávu ze západní fronty, kde klid byl jen přízračnou předehrou k umírání, navázal velký německý humanista žalozpěvem o mladých, jejichž odhodlání změnit svět zmařila první světová válka. Ernst Birkholz z roty padlého Paula Bäumera se na sklonku roku 1918 s kamarády dostává domů do civilu. Šrapnelům unikli, ale zákopy si ve zmrzačeném srdci nosí dál a někdy ani hrůzou neposedí na židli. Zdá se, že mír je pro ně pouhým prodloužením svrabu, který zažívali v bojové linii. Tam se však mohli spolehnout jeden na druhého, kdežto v nové německé republice je nouze o jídlo i o práci, jejich hrdinství už národ nedojímá a násilím si úctu nezjednají. Znamenitý iniciační román žaluje politiky za kalvárii těch, jimž zbylo leda odcizení: stav, pro nějž medicína tenkrát neznala termín „posttraumatický stresový syndrom“. Okolí s nimi nebylo, nechápe je – a tak mají veteráni návrat do života čistě ve své moci, jelikož na nejtěžší věci jsme vždycky sami.
Volné pokračování slavného románu Na západní frontě klid patří k nejvýraznějším protiválečným dílům autorů tzv. ztracené generace. Filmové adaptace se v Hollywoodu dočkalo už v roce 1937.
ERICH MARIA REMARQUE
Syn osnabrückého knihaře byl z lavic učitelského ústavu odvelen do jatek první světové války. Z Flander se sice vrátil celý, jenže v duši už nic nebylo jako dřív. Traumata znásobená nestabilitou Výmarské republiky zprvu utápěl v nezodpovědnosti, ale ukotvila ho vůle své rozhořčení literárně zveřejnit. Na románový manifest Na západní frontě klid (1929) navázal o dva roky později prózou Cesta zpátky, v níž rozvinul osudy spolubojovníků z roty padlého Bäumera a Katczinského. Dílo vzápětí vyšlo v 25 jazycích, a to i česky díky Františku Gelovi. Obě pacifistické prózy vrcholného evropského představitele „ztracené generace“ však podle nacistů podrývaly bojeschopnost Němců, a tak se od roku 1933 pálily na hranicích coby příklad „zvrhlého umění“. Román Tři kamarádi (1936) musel vyjít v Nizozemsku a olej do ohně přilil i ohlas hollywoodské adaptace Cesty zpátkyv režii Jamese Whalea (1937). Represe autora donutily uchýlit se do Švýcarska, odkud na prahu další války uprchl se ženou do USA. Živoření emigrantů z Třetí říše poté vylíčil v prózách Miluj bližního svého (1941), Vítězný oblouk (1946) či Noc v Lisabonu (1962). Koncentráčnickou Jiskru života (1952) věnoval památce umučené sestry Elfriedy. Do vlasti se už nevrátil.
PAVEL BATĚK
Ještě před dokončením DAMU (2004) získal angažmá v Divadle na Vinohradech, na jehož scéně se zaskvěl rolemi Malcolma v Shakespearově Macbethovi, Jaši v Čechovově Višňovém sadu, Alberta z Čapkovy Věci Makropulos či Vény v Topolově Kočce na kolejích. Šíři svého talentu doložil i postavou McGregora v tamní adaptaci muzikálu Donaha! a zejména ztvárněním Büchnerova labilního vojáka Vojcka, které mu vyneslonominaci na Cenu Thálie 2009. Od sezony 2015/16 působí v činoherním souboru Národního divadla. Účinkoval mj. ve snímcích Zejtra napořád, Všechno nebo nic a Staříci, v TV filmech Swingtime, Stín smrtihlava, Stockholmský syndrom, v minisérii Dukla 61 i v řadě dalších seriálů (Devadesátky, Mordparta, Chlap, Bohéma, První republika aj.). Hudební a taneční vlohy potvrzuje rovněž jako frontman skupiny End of Colours (The Doors revival), kterou ve dvaceti založil s bratrem Petrem.
Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2023. Všechna práva vyhrazena.
