Audiokniha Bez návratu: kniha druhá, autor Jakub Hoza, čte Miroslav Černý, režie Ondřej Černý.
Solar #2
PROLETĚL ČERNOU DÍROU A OBJEVIL NOVÝ SVĚT. TEĎ NA NĚM MUSÍ PŘEŽÍT…
Klonový voják Jan Jansen nemá svůj den. Jako by nestačilo, že mu emzácká monstra před očima rozsápala bratry a sestry z koloniální pěchoty, ještě musel ztratit spojení s velitelstvím a propadnout se s vrakem křižníku LSSF Deimos červí dírou do jiného světa.
Takového, ve kterém není spoleh na fyzikální zákony a který se ke vší smůle nachází na území T’ssaranské říše. Modráci, staří nepřátelé lidstva, by Jansena uvítali leda jako nedobrovolného účastníka některého ze svých zvrácených rituálů. Jediný, kdo se ho nesnaží zabít, je sličná mimozemšťanka Treia… jenže ta zase figuruje na prvním místě seznamu nejhledanějších osob galaxie.
Na návrat do Spojené solární federace to přes veškerou snahu nevypadá, a co zmůžou dva uprchlíci proti impériu? Docela dost. Pokud něco krvácí, jde to zabít, a Jansen s Treiou hodlají pro přežití udělat cokoli. Klidně i utopit v krvi celou planetu…
MIROSLAV ČERNÝ
Český herec narozený v Olomouci. Hraje v Divadle Tramtarie, U stolu, Polárka, Divadlo Scéna, působil v Divadle Feste, Národním divadle Brno, v Šumperku a Chebu. V osobním dotazníku uvádí, že miluje kvákošský boty, nemá rád zbytečné otázky a během dne se dokáže objevit na třech až čtyřech různých místech. Mezi jeho záliby patří odehrát za jeden den co nejvíce představení. Snaží se prý totiž o zápis do Guinessovy knihy rekordů v počtu představení za den, týden a měsíc.
JAKUB HOZA
Narozen roku 1978 v Benešově. Přestože si dlouho myslel, že by mu slušel klobouk a bič, vystudoval nakonec obor „Elektronické počítačové systémy“ a nyní pracuje v IT oddělení jedné nejmenované zdravotní pojišťovny. Píše především „deviantní“ dark fantasy a „splatterpunkové“ akční sci-fi. Dosud publikoval osm knih (Theatre Macabre, Okovy osudu, Projít ohněm, Do pekla a zpět, Jako sama smrt, Spálená země, Sochaři masa a Bez návratu) a občas přispěje povídkou do časopisu Pevnost. Hoza se více než třicet let zabývá teoretickým i praktickým studiem boje zblízka, především chladnými zbraněmi. Některé stěny jeho pražského bytu jsou ověšeny ocelí tak, že vypadají jako hradní zbrojnice. Kromě toho se věnuje především rodině a psaní. Občas si znovu s chutí přečte něco od svých oblíbených autorů Sapkowského, Kulhánka a Pratchetta.
