Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování - audiokniha obsahuje příběh o muži, který se pro svou budoucnost vydává na cestu do vlastní minulosti. Autor Haruki Murakami. Čte Martin Myšička.

Kdo chce mít budoucnost, musí pochopit minulost.

Cukuru Tazaki sám sobě odjakživa připadá trochu neslaný nemastný. Nemůže zapomenout na dobu na střední škole, kdy mu pocit výjimečnosti dodávala čtveřice osobitých přátel, z nichž každý měl přímení, které obsahovalo nějakou barvu. Po příchodu na univerzitu ho však skupinka bez vysvětlení vyloučila ze svého středu. Až po mnoha letech si v dospělosti díky své nové známosti uvědomí, jak moc ho tahle událost poznamenala. Sara s ním odmítne navázat intimnější vztah, dokud v sobě Cukuru nevyřeší staré rány a nejistoty. A tak se vydává na cestu za objasněním záhady, co se tenkrát vlastně stalo…

Haruki Murakami (* 1949)
Narodil se v Kjótu, ale většinu mládí strávil v Kóbe, oba jeho rodiče byli učitelé japonské literatury. Vystudoval divadelní umění na univerzitě Waseda v Tokiu. V roce 1974 si otevřel jazzový bar Peter Cat, který provozoval s manželkou do roku 1984, kdy se rozhodl stát spisovatelem na plný úvazek. Psát začal těsně před třicítkou, když novelu Slyš vítr zpívat poslal do literární soutěže a vyhrál literární cenu Gunzo pro začínající autory. Literární „superstar“ se ale stal až v roce 1987, kdy vydal román Norské dřevo. Je jedním z mála současných japonských autorů, který se prosadil celosvětově. V češtině zatím vyšly v nakladatelství Odeon tituly: Norské dřevo (2002), Na jih od hranic, na západ od slunce (2004), Kafka na pobřeží (2006), Afterdark (2007), Konec světa & Hard-boiled Wonderland (2008), Sputnik, má láska (2009), O čem mluvím, když mluvím o běhání (2010), Po otřesech (2010), 1Q84 (2012, 2013), Spánek (2013), Kronika ptáčka na klíček (2014), Podivná knihovna (2014), Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování (2015). Murakami přeložil do japonštiny některá díla Francise Scotta Fitzgeralda, Johna Irvinga či Trumana Capoteho a Raymonda Carvera.

Martin Myšička (* 1970)
Vystudoval činoherní herectví na pražské DAMU a Matematicko-fyzikální fakultu v oboru subnukleární fyziky. Ještě během studií hrál např. v Národním divadle nebo ve Studiu Ypsilon. V roce 1994 získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku za roli Knížete Myškina v dramatu Idiot. Od roku 1997 je ve stálém angažmá v Dejvickém divadle, od roku 2017 zde působí jako umělecký šéf. Jeho režijním debutem byla inscenace hry Joea Penhalla Krajina se zbraní. Filmoví a televizní diváci jej znají např. ze snímků Šeptej (1996), Jedna ruka netleská (2003), Karamazovi (2008), Protektor (2009), Občanský průkaz (2010), Rozkoš (2013), Díra u Hanušovic (2014), Ztraceni v Mnichově (2015), Zločin v Polné (2016) nebo ze seriálů Čtvrtá hvězda (2014), Vraždy v kruhu (2015), Pět mrtvých psů (2016), V. I. P. vraždy (2016), Já, Mattoni (2016), Kosmo (2016), Bohéma (2017) a dalších.