Aristokratka pod palbou lásky

Kniha měla výrazně slabších míst než vtipnější díly série. Bylo nepříjemné se zmítat láskou a rozhodovat se jako Marie. Bylo otravné, jak byl do příběhu zapojen “filmový štáb”, který na Kostce sídlil. Chvílemi mi připadalo, že Boček sám neví, jak pokračovat, aby neskončil tradičně. Chtěl evidentně čtenářky (protože tuším, že těch bude mnohem více) vycukat, jako měla Marie nechat čekat Maxe, že se nezval v díle předchozím. Celý děj tak viděl natahovaný a bylo to i na přepisech Josefových příspěvků, které Marie někde vyštrachala. Já osobně jsem byla rozladěná iz hudebního doprovodu dvou třetin knihy. Neseděl mi. Bylo v něm moc změn. Ke konci mi moc nevadil, protože jsem ho přeskakovala na konci každé kapitoly… Určitě byste ale měli Aristokratce pod palbou lásky dát šanci i proto, abyste věděli, kdo jsou kuklíci, proč byla Deniska ve vězení a zda se přijde na to, odkud bere tetička Nora šperky. A proč jsem napsala v titulku, že mě rozloučení bylo, když to nebyla taková palba jako jiné díly? Je to jednoduché. Minimálně během těch posledních osmi hodin poslechu o životních útrapách rodiny Kostkových, vám totiž celé osazenstvo zámku přiroste natolik k srdci, že ke konci už víte, že vám budou chybět a navštívíte na každém slově Kubařové. Nechcete, aby příběh skončil. Byť by první konec, který Boček napsal, byl originální! Ale to bych mobil prohodila oknem a ječela jako Milada na nádvoří, že jí kníže ukradl šanci na titul (díl třetí). Minimálně během těch posledních osmi hodin poslechu o životních útrapách rodiny Kostkových, vám totiž celé osazenstvo zámku přiroste natolik k srdci, že ke konci už víte, že vám budou chybět a navštívíte na každém slově Kubařové. Nechcete, aby příběh skončil. Byť by první konec, který Boček napsal, byl originální! Ale to bych mobil prohodila oknem a ječela jako Milada na nádvoří, že jí kníže ukradl šanci na titul (díl třetí).