Umina verze - audiokniha obsahuje příběh o lásce ve světě, kde již lze milovat umělého člověka. Autor Emil Hakl. Čte David Novotný a Jana Stryková. Režie Michal Bureš.
Čtyřicátník František neboli Ef je trochu rezignovaný, leč zvídavý solitér, do práce fyzicky nechodí, závazky nemá, bydlí sám. Ideální k tomu, aby nějaký čas opatroval... umělou ženu. Uma se totiž potřebuje zdokonalit v sociálních interakcích, pochopit svět, naučit se žít. Frankensteinovská touha lidstva je zde naplněna v ryze amatérských podmínkách. To však oběma hrdinům nebrání prožít intenzivní vztah založený na vzájemné příchylnosti, která časem přeroste v závislost, spikleneckém přátelství a sexu. Že je na to Uma málo lidská? Bude jí ale při jejím neukojitelném hladu po vědění a pochopení veškerenstva „jenom muž“ stačit? Ve vyprávění o lásce s téměř detektivní zápletkou ukáže svůj pohled na celou situaci nejen hlavní hrdina, ale zazní také Umina verze.
Emil Hakl (* 1958)
Narodil se v Praze, vystudoval obor tvorba textu na Konzervatoři Jaroslava Ježka a později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař. V letech 1996-2000 se živil jako textař v řadě reklamních agentur. V roce 2001 dělal redaktora literárního obtýdeníku Tvar. V současné době se živí jako novinář. V osmdesátých letech se věnoval psaní veršů, dramatizaci literárních předloh a jejich realizaci v amatérských divadelních formacích. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet (založeno roku 1988). Těžištěm aktivity sdružení bylo pravidelné autorské čtení v pražských i mimopražských klubech. Na něj později navázala autorská čtení v Literárním klubu 8. Prózu začal psát v roce 1998, od té doby se jí věnuje soustavně. Publikoval v Iniciálách, ve Tvaru, v Literárních novinách, v Aluzi, v Salonu, v magazínu Hospodářských novin, v Týdnu, v internetovém časopise Dobrá adresa a v řadě sborníků a almanachů. Je zastoupen v knižním výboru Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945-2000 (Gallimard, Paris 2002). V nakladatelství Argo mu vyšly knihy Hovězí kostky, Skutečná událost, Intimní schránka Sabriny Black (Final Cut), Pravidla směšného chování, Let čarodějnice, O rodičích a dětech, O létajících objektech, Intimní schránka Sabriny Black, Konec světa a podílel se na povídkové sbírce Miliónový časy (Povídky pro Adru).
Za novelu O rodičích a dětech obdržel cenu za prózu Magnesia Litera 2002 a v roce 2008 měla premiéru stejnojmenná filmová adaptace v režii Vladimíra Michálka. V roce 2010 získal Cenu Josefa Škvoreckého za Pravidla směšného chování. Svou druhou Magnesii Literu za nejlepší prózu dostal roku 2013 za román Skutečná událost.
David Novotný (* 1969)
Po absolutoriu studia herectví na Pražské konzervatoři byl ve svém prvním angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, od roku 1998 je členem souboru Dejvického divadla. Filmoví a televizní diváci jej znají např. ze snímků Tmavomodrý svět, Kožené slunce, Non Plus Ultras, Pravidla lži, Karamazovi, O rodičích a dětech, Křídla Vánoc, Díra u Hanušovic či Hodinový manžel nebo ze seriálů Hořící keř, České století, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda a Clona. Hojně se věnuje i dabingu.
Jana Stryková (* 1979)
Po absolvování studia činoherního herectví na pražské DAMU (v roce 2003 obdržela Cenu Valtra Tauba určenou pro nejlepší absolventy herectví na DAMU) zůstala na jednu sezonu v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a následně v pražském Divadle Rokoko. V letech 2006 až 2010 byla členkou souboru Švandova divadla, v roce 2010 přešla na tři roky do angažmá do Divadla na Vinohradech. Od září 2013 je na volné noze, avšak spolupracuje s řadou pražských scén (. Natočila několik filmů (např. Případ Andrey S., Zakázané uvolnění, Díte číslo 44) a seriálů (např. Ordinace v Růžové zahradě, Dokonalý svět), pracuje v rozhlase i v dabingu a stala se rovněž oblíbenou audioknižní interpretkou.
