Pohádka o Roubalovi

Atmosférický, syrový a ponurý návrat do devadesátek, kdy se za běžnými tvářemi skrývaly příběhy, které nikdo nechtěl slyšet. Pohádka o Roubalovi sleduje muže odsouzeného za pět vražd — a možná jich bylo jednou tolik. Příběh rozplétá jeho bestiálně chladnou logiku, tichou manipulaci i atmosféru doby, která mu umožnila jednat ve stínu. Nechybělo mnoho — a Roubal mohl skončit na svobodě.

Temný psychologický thriller podle skutečné události napsal spisovatel Ondřej Krotil, který v knize Zabiju tě pro pár stovek sestavil Roubalův vražedný životopis.

TITUL JE DOSTUPNÝ K POSLECHU V APLIKACI AUDIOTEKA A VE WEBOVÉM PŘEHRÁVAČI.

OBSAZENÍ A PRODUKCE

Vypravěč - ZDENĚK HRUŠKA
Roubal - DAVID NOVOTNÝ
Slezák - IGOR OROZOVIČ
Nataša - BARBORA GOLDMANNOVÁ
Lásková - KATARÍNA TLAPÁK
Martin Roubal - ALEŠ PETRÁŠ
Ječný - PETR ŠTĚPÁN
Crha - JAN KOLAŘÍK
Bürger - LIBOR HRUŠKA
Mrázek - MARTIN SLÁMA
Heppner - LADISLAV KOLÁŘ
Strnad - JAN VALEŠ
Horký - LUBOŠ ONDRÁČEK
Kudrna - MIROSLAV ČERNÝ
Suchánek - VLADIMÍR HAUSER
Dlouhý - JAN GRYGAR
Soudce - ZYBŠEK HORÁK
Tomek - JIŘÍ MIROSLAV VALŮŠEK
Plecitá - TEREZA GROSZMANNOVÁ
Jedlička - MILAN NĚMEC
Soudkyně 1983 - SYLVA TALPOVÁ
Dozorce - ONDŘEJ NOVÁK
Hlasy vězňů - MARTIN TLAPÁK
Ženský hlas - MARKÉTA BÍLKOVÁ
Eva Šulcová - KAROLÍNA PŮČKOVÁ

Režie: Ondřej Černý
Zvuk: Peter Dratva, Ondřej Černý ml.
Hudba: Ondřej Černý
Produkce: Helena Rychlík, Karolína Zbořilová, Andrea Mazánková
Dramaturgie: Martin Červenka, Helena Rychlík

Natočeno ve studiu Mediaspace v roce 2026

ONDŘEJ KROTIL
Ondřej Krotil se zabývá nevyřešenými vraždami, špionáží, zmizeními a případy, kde pravda leží pohřbená pod vlastní verzí událostí. Napsal dvě knihy z žánru literatury faktu: Kriminalistické otazníky, Zabiju tě pro pár stovek – vražedný životopis Ivana Roubala. Píše rozhlasové a divadelní hry, v nichž se humor směje i ve tmě, ale zároveň běhá mráz po zádech. Jako vysokofunkční autista analyzuje svět s přesností kriminalisty a cynismem vyšetřovaného. Rád propojuje temné absurdno s vnitřní psychologií postav. Když nepíše, cvičí karate a jeho kocour mu dělá mentora v umění lhostejnosti. Do každého příběhu se snaží přidat dávku autenticity a zážitků z reálného života, leč podobnost je vždycky čistě náhodná a neúmyslná.