Audiokniha Plachetnice na vinětách obsahuje román Jiřího Hájíčka. Čte Vanda Hybnerová.
„Vězela jen ve svém příběhu a vnímala, že se za něj stydí a nemá chuť ho někomu vyprávět.“
Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, ale po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila.
Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý?
Psychologický román vyhledávaného českého autora se stejně jako žalozpěv Rybí krev subtilně vciťuje do ženy v krizi. Lehkou letní notou maskuje Jiří Hájíček vytrvalý zájem o traumata rodného kraje a přikládá závažné téma, jež zaujalo nejednoho klasika světové beletrie: jak v životě provést restart, když v něm obrat o 180 stupňů není možný?
JIŘÍ HÁJÍČEK
Prozaik, který vyrostl v Týně nad Vltavou, absolvoval VŠZ v Českých Budějovicích a v krajském městě pracoval jako bankovní úředník, z domovského regionu učinil dramatické podloží takřka všech svých děl. Debutoval povídkovým souborem Snídaně na refýži (1998) zachycujícím přechod jeho generace z uondaného socialismu do dravosti kapitalismu. Téma se pak ozývá i v novele Zloději zelených koní (2001, zfilmována 2016) o sběračích vltavínů, ve sbírce povídek Dřevěný nůž (2004) a vrcholí ve volné „venkovské trilogii morálního neklidu“, jejíž postavy v krizi středního věku zkoumají mentalitu kraje i spáchané historické bezpráví. Za genealogickou baladu Selský baroko (2005) o důsledcích násilné kolektivizace získal Hájíček o rok později cenu Magnesia Litera za prózu. Knihou roku 2013 se v téže soutěži stala jeho elegie Rybí krev (2012), která vykřesává paměť vesnice zatopené kvůli stavbě temelínské elektrárny. Třetí román o restituční křivdě Dešťová hůl (2016) zvítězil ve výroční anketě Lidových novin. Autorovy knihy vycházejí krom angličtiny, němčiny či italštiny i v mnoha zemích východní Evropy, kde je jeho komorní náhled na postkomunistickou současnost čtenářům obzvlášť srozumitelný.
VANDA HYBNEROVÁ
Ve stopách svého otce – věhlasného mima a divadelního pedagoga Borise Hybnera – začala kráčet už jako dvanáctiletá v pantomimické skupině Grglo na jevišti Branického divadla, a přesto nejprve vystudovala obor fotografie na SUPŠ grafické. Po absolutoriu herectví na DAMU (1992) působila sedm sezon v Divadle Labyrint a posléze účinkovala na dalších zavedených i nezávislých pražských scénách, zejména v Divadle v Řeznické a v Divadle Komedie. Za roli Catherine ve hře Davida Auburna Důkazobdržela Cenu Thálie 2004 za nejlepší ženský herecký výkon. Před kamerou se uplatňuje převážně v televizních seriálech (Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Bazén, Letiště, Soukromé pasti, Krejzovi aj.), nicméně plnokrevné postavy ztvárnila i ve filmech Kanárek, Divoké včely, Taková normální rodinka, Román pro muže, Román pro pokročilé nebo Cena za štěstí. Věnuje se též režii a dabingu: jejím hlasem promlouvají mj. Penélope Cruzová či Rachel Weiszová.
Copyrights:
Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2020. Všechna práva vyhrazena.
