Obrazy v čase - audiokniha obsahuje vybrané pořady z rozhlasového cyklu Láska za lásku. Účinkuje Jiří Anderle. Výběr a sestava Markéta Košťáková, Jan Danihelka a Jiří Anderle. Režie rozhlasových pořadů Vladimír Príkazský.
Láska za lásku – rozhlasový cyklus pořadů hudby, příběhů a rozjímání, které pro vás ve svém malířském ateliéru připravil Jiří Anderle s papouškem Žandou
Před dvaceti lety mě Vlado Príkazský přemlouval a nakonec přesvědčil o tom, abych vyprávěl své vzpomínky a příběhy do rozhlasu. Tenkrát jsem mu řekl, že to zkusím, ale protože nevím, jestli to budu umět, mohu to dělat pouze bez nároku na honorář. Vždyť ten experiment pro nezájem posluchačů stejně do půl roku skončí. Jak jsme se mýlili! Z těch, kteří Lásku za lásku poslouchali jako děti, se stali dospělí lidé, a Vlado i já jsme také o dvacet let zestárli…
Za nezištnou pomoc při práci na tomto CD děkuji především Markétě Košťákové, Janu Danihelkovi a Vladovi Príkazskému. Ale děkuji také všem, kterým se náš pořad stal součástí života. Je to možná i proto, že vzpomínky jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme být vyhnáni.
Jiří Anderle, podzim 2016
Obsah
1. O babičce 58:01 16. 8. 1997
2. Bez hudby by byl život omyl 58:04 11. 10. 1997
3. Z pohádky do pohádky 58:13 6. 12. 1997
4. O Bohumilu Hrabalovi 58:11 31. 1. 1998
5. Fotbal v Pavlíkově 58:27 13. 6. 1998
6. První vysvědčení 58:28 27. 6. 1998
7. Sněhobílé housle 58:57 11. 7. 1998
8. Ani mráčku na obláčku 59:09 9. 1. 1999
9. Stříbrný Rolls Royce
a Bambino di Praga 59:41 23. 1. 1999
10. Vzpomínání na to,
co bylo hezký 59:10 6. 2. 1999
11. Zastavený čas 52:36 7. 8. 1999
12. Kamarádi 58:53 21. 8. 1999
Celkový čas 11 hodin 38 minut
datum rozhlasové premiéry
Jiří Anderle (*1936 Pavlíkov) vstupuje do výtvarného umění v šedesátých letech minulého století. Dětství prožívá na vesnici, během studia výtvarného uměni v Praze (1951–1961) hraje osm let v kapele a zblízka pozoruje děni při tanci. Akademii výtvarného umění v Praze zakončuje cyklem Vesnické tancovačky. Vzápětí působí osm let v Černém divadle Jiřího Srnce jako jevištní technik, později jako herec-mim a vystupuje na jevištích předních divadel Evropy, Ameriky a Austrálie. A poznal pomíjivost aplausů od newyorské Brodwaye až po pařížskou Olympii. Od té doby vnímá život jako velké divadlo světa – Theatrum Mundi.
Trvalým inspirativním zdrojem je mu umění přírodních národů, zejména primární umění Afriky, které začíná sbírat v roce 1964.
Jeho malířské a grafické dílo záhy získává ohlas doma i v zahraničí a na mezinárodních bienale jsou mu udělovány desítky cen včetně té nejvýznamnější – Grand Prix Ljubljana 1981. O rok později je do centrální expozice Bienale v Benátkách zařazen Anderleho cyklus obrazů Iluze a realita.
Další Anderleho prezentace v této expozici se konala o dva roky později.
Samostatné výstavy jeho díla pořádá Švedské Národní muzeum Stockholm v roce 1982, Národní galerie v Praze v roce 1995, Císařská konírna Pražského hradu v roce 1996, Kongresové centrum Praha v roce 2000, Muzeum umění Cincinnati v USA v roce 2008, Galerie hlavního města Prahy v roce 2009.
Roku 2003 je založena Nadace Milady a Jiřího Anderlových a v pražské Pelleově vile otevřena stálá expozice Anderleho sbírky primárního umění Afriky a retrospektiva jeho tvorby. V roce 2014 je expozice přemístěna do nově zřízené galerie v rodném Pavlíkově.
Díla Jiřího Anderleho jsou zastoupena ve sbírkách předních světových muzeí, např. Národní galerie Washington, MOMA a Metropolitní muzeum umění New York, Centrum Georges Pompidou Paříž atd.
V roce 2006 uděluje Praha 6 Jiřímu Anderlemu Čestné občanství a prezident republiky Medaili za zásluhy v oblasti kultury a v roce 2011 mu ministr kultury uděluje medaili Artis Bohemiae Amicis.
