Kreutzerova sonáta - audiokniha obsahuje povídka o manželství, jejímž autorem je Lev Nikolajevič Tolstoj. Čte Ladislav Mrkvička.
Ve světové literatuře je jen málo děl tak slavných jako Tolstého Kreutzerova sonáta. Když v roce 1890 vyšla, způsobila senzaci, která v kulturních dějinách neměla obdoby. Jestliže ji někdo neznal, pak to byl – podle tehdejších zpráv – snad jen negramotný nebo ten, kdo se o literaturu a o vztahy muže a ženy vůbec nezajímal, či kdo žil ve zvlášť zapadlém koutě světa.
Podivuhodně smělé a působivé odhalení manželských neladů, jakým tato povídka bezesporu je, nenechalo nikoho lhostejným. Nebylo místa, kde by se o ni nevedly vášnivé spory. Staromilci v Rusku byli pohoršeni až k nepříčetnosti. V jiných zemích bylo zase toto dílo soudně pronásledováno, včetně zemí českých. Boj o Kreutzerovu sonátu trval u nás bezmála dvacet let, než se podařilo výnos soudu zrušit.
Tolstého "sexuální" novela, jak bychom ji dnes mohli nazvat, je povídkou o kruté žárlivosti, jež bortí manželství, povídkou o hlubokém rozvratu mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Ve svých otázkách, které jsou zde představeny v šokující nahotě – po vztahu mezi čistotou a silnou fyzickou vášní, po vztahu muže a ženy - nepřestane být pravděpodobně nikdy aktuální.
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)
Nejslavnější ruský spisovatel se narodil v roce 1828 ve starém šlechtickém rodě. Jeho život byl plný dramatických zlomů – studia na kazaňské univerzitě nedokončil, bojoval v krymské válce, procestoval Evropou. Nakonec nastoupil na dráhu dětského učitele v rodném kraji. Tolstoj odmítal ruské zpátečnictví, ale i průmyslový pokrok a výstřelky moderního světa. Západní společnost považoval za nelidskou a krutou. Usiloval o návrat k tradičním hodnotám a jeho životním krédem bylo“neprotivit se zlu násilím“. Svými názory a chováním si Tolstoj proti sobě poštval rodinu a byl nucen v roce 1910 rodnou obec opustit. Zemřel v opuštěné stanici, na cestě vlakem aniž věděl, kam chce vlastně jet. Světu po něm zůstala velká díla, jež dodnes tvoří základy evropské literatury: Anna Kareninová, Vojna a mír, Vzkříšení a další.
Ladislav Mrkvička (*1939)
Po studiích na pražské DAMU působil nejprve v divadlech v Ostravě a v Hradci Králové. Od roku 1991 je členem činohry Národního divadla v Praze, kde ztvárnil tři desítky rolí (např. v inscenacích Peer Gynt, Oidipús vladař, Idiot, Romeo a Julie, Richard III.). Hostuje i na jiných scénách, například v divadle Bez zábradlí a v divadle Na Fidlovačce. Posluchači znají jeho hlas z rozhlasu, kde se objevil kupříkladu v díle Poslední noc (režie L. Engelová), nebo v pětidílné rozhlasové inscenaci Tristan a Isolda (režie H. Kofránková). Nadaboval nespočet filmových postav a hrál v celé řadě filmů a televizních inscenací.
