Divadlo, divadlo, divadlo – miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.
ALOIS JIRÁSEK (*23. srpna 1851 Hronov u Náchoda - †12. března 1930 Praha) byl vynikající český spisovatel, dramatik a autor řady historických románů, je považován za zakladatele české historické beletrie. Pocházel ze selského rodu, studoval na německém gymnáziu v Broumově (1863 - 1867), pak na českém gymnáziu v Hradci Králové. Ve studiu pokračoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa - například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Jeho prozaické dílo s historickou tématikou odrážející významné epochy naší země je velmi rozsáhlé.
Jiráskovi vždy šlo v jeho dílech především o obraz společenského dění, proto jedinec je u něho volen tak, aby zároveň reprezentoval svou dobu, její tendence a myšlenky, zároveň poukazoval na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid. Z období husitství jmenujme jeho romány Mezi proudy, Syn ohnivcův, Proti všem, Bratrstvo. Z doby pobělohorské pak román Skály, Psohlavci a Skaláci.
Nejvyzrálejším Jiráskovým románem je Temno, které popisuje morální, kulturní a společenskou situaci národa ve dvacátých letech 18. století v prostředí pražského měšťanstva, tajných nekatolíků a drobné venkovské šlechty. V románu je také zachycena postava proslulého ničitele českých nekatolických knih, jezuity Antonína Koniáše.
Protireformační dobu, dobu rokoka a osvícenství zobrazil např. v románu Poklad, Sousedé, povídce Pandurek a ve dvou dalších povídkách dotýkajících se panského života na dvoře vévody Zaháňského v protikladu k bídě nevolných sedláků Na dvoře vévodském a Ráj světa, zobrazujících poživačný život rokokových kavalírů v době vídeňského kongresu (1815).
Dobu národního obrození popisuje v pětidílném románu F. L. Věk, jenž zahrnuje období od konce sedmdesátých let 18. stol. do dvacátých let 19. století, v čtyřdílné kronice U nás a konci obrození je věnována povídka Filosofská historie. Pro mládež napsal Jirásek dvě knihy, které dosáhly značné popularity - Povídka Z Čech až na konec světa a Staré pověsti české.
Divadelními hrami Lucerna a Pan Johanes ze života šlechty a utiskovaného lidu v době rokoka se Jirásek přihlásil k Tylovské pohádkové symbolice.
Historické divadelní hry Jan Žižka, Jan Hus a Jan Roháč byly analogií k husitské trilogii.
Jirásek se stal nejvýznamnějším českým autorem historické beletrie a ač mu bývá leckdy vyčítána rozvláčnost a idealizování historie, je občas nekriticky obdivován i opovrhován, jeho dílům nelze upřít vlastenectví a lásku k národu. A přestože bylo jeho dílo v minulých dobách ideologicky zneužíváno, jeho význam pro náš národ přetrval.
