Ivan Hlas: Čtení o mém klukovském srpnu 1968 Ondřeje Vetchého dojalo, 25.05.2012, Deník.cz, autor: Radek Strnad
Jak moc jste se na audioknize podílel? Máte zásluhu i na tom, že ji čte právě Ondřej Vetchý?
Určitě jo. Audioknihu mi nabídla Naďa Dvorská ze Supraphonu, protože se jí knížka líbila. Ptali se mě, jak bych to chtěl, no a já jsem s Ondřejem dlouholetej kamarád, tak jsem si řekl, že když klukovskej pohled na věc, že on se k tomu hodí úžasně. Jsou to jakoby výňatky, a když jsme zjistili, že je tam víc místa, mám tam i jakoby autorské čtení. Prostřídáme se tam s Ondrou.
Jaký máte z audioknihy pocit? Kolikrát si člověk říká „tohle jsem mohl udělat líp či jinak..."
Tak to si člověk říká vždycky, mám to tak po každé svojí práci. (smích) Ale já si audioknihu poslechl, udělal si na ní klid, představil jsem si, že jsem někdo jinej a dejchlo to na mě hrozně příjemně. Má to atmosféru, jakou má mít.
A jaký jí dal Vetchý šmrnc?
Zapracoval ji vyloženě herecky. On tam s náma nežil, takže je tam i mírnej nadhled. Já kdysi slyšel, jak pan Filipovský četl Poláčkův slavný román Bylo nás pět a jestli se tohle alespoň maličko přiblížilo, budem všichni šťastní.
Který moment audioknihy je podle vás důležitý, zajímavý?
Ten, kde posluchač slyší, jak prožíval čtrnáctiletej kluk srpen 1968 jinde než v Praze. To si pamatuju, to je napsané naprosto věrně, byl to velkej zážitek. Jak jsem slyšel od režiséra, u toho byl Ondřej opravdu dojat a musel jít ven kouřit. Až tak to pro něj bylo silný.
Celý rozhovor.
Rozhovor s Ivanem Hlasem,13.05.2010, Instinkt č. 19/10, autor: Ilja Kučera ml.
Jaké to bylo, když jste knížku definitivně dopsal?
Obrovská úleva. Žádné zvláštní nadšení a euforie. Ale radost to přece jenom byla. Řekl jsem si: Ivane, nic víc už s tím neuděláš.
Měl jste od počátku jasno, že vaše první knížka bude autobiografická?
Napsat něco delšího jsem chtěl už asi od svých šestnácti let. Bránila mi v tom jedna věc: ani trochu, vážně vůbec, nejsem grafoman a nedokážu mít rozkoš z psaní jako takového. Omezoval jsem se proto na písňové texty, nanejvýš krátkou básničku, a když jsem něco zkusil, nedostal jsem se nikdy přes tři stránky. A tak mám kolem šesti set písňových textů a teprve první prózu. Mám hodně rád knížky, které vycházejí z dětství - u většiny spisovatelů to bývá to nejhezčí, co napsali. Takže mi připadalo naprosto přirozené začít taky od začátku.
Dokážete pojmenovat, co je základním, celoživotním tématem vašich písniček, textů a třeba i té vaší nové knížky?
Jsou to obrázky o lásce. A ty můžou být různé. Není to všeobjímající láska. Může být skrytá, tichá, může to být klidně i láska ke Karlínu. Nedokázal jsem nikdy napsat dobrý text, který by tohle téma neobsahoval. Píšu o lásce a o vztazích a vztahy jsou na lásce založené. Říká se, že rub lásky je nenávist, ale nenávisti já nikdy moc nezažil. Nenávist je vždycky chvilková. Láska je delší. Ta přetrvá. Fakt.
Celý rozhovor.
