Audiokniha Samuraj je příběh jednoho z nejuznávanějších japonských prozaiků podle skutečných událostí. Napsal Šúsaku Endó, čte Martin Zahálka.
V románu Samuraj rozvíjí Šúsaku Endó téma, kterému věnoval svůj první a nejslavnější román Mlčení, který se dočkal i filmového zpracování z rukou slavného Martina Scorseseho. Děj audioknihy o něco předchází Endóově nejznámější knize a je inspirován skutečnou událostí. Jeden z japonských místních knížat usiluje o navázání obchodních styků přímo se španělským Mexikem, Novým Španělskem, nechá postavit loď evropského typu a na ní spolu s početnou skupinou obchodníků vyšle čtveřici vyslanců – samurajů.
Střet křesťanské víry a japonské kultury a mentality, jedno z životních témat Šúsakua Endóa, je tentokrát podán z více perspektiv, ne pouze očima evropského misionáře. Ústředními postavami románu jsou samuraj Hasekura Rokuemon a misionář Velasco, jejichž perspektivy se navzájem protínají, aby se v tragickém finále románu protnuly. Samuraj je zároveň intenzivním vnitřním dramatem a výpravnou cestopisnou knihou, která přináší mnoho nečekaných setkání a pohledů, tak jako když obyvatelé mnoha míst Evropy poprvé spatřili vyslance ze vzdálené a exotické země kdesi na Východě.
Romanopisec, kritik a dramatik Šúsaku Endó (1923-1996) patřil k příslušníkům tzv. třetí poválečné generace japonských spisovatelů. Narodil se v Tokiu, dětství strávil v Mandžusku, odkud se po rozvodu rodičů v r. 1933 vrátil s matkou do Japonska. V jedenácti letech byl pokřtěn, což zásadně ovlivnilo jeho život. Endó studoval literaturu na univerzitách v Keió a v Lyonu; první studium přerušila 2. světová válka, musel pracovat v muniční továrně. Studium na univerzitě v Lyonu mu zkomplikoval špatný zdravotní stav, který ho přiměl k návratu domů. Zkušenost s náboženskou diskriminací v Japonsku, rasismem ve Francii a s vážnou nemocí se posléze promítla do jeho psaní. Leitmotivem děl je především morální dilema člověka.
Šúsaku Endó je známý jako autor románů a her s náboženskou tematikou i jako humorista. Byl také šéfredaktorem prestižního japonského literárního měsíčníku Mita bungaku a předsedou japonského PEN klubu. Nejvýznamnějším dílem jeho rané tvorby je román Moře a jed (1957; česky Vyšehrad 1980), inspirovaný skutečnou událostí za 2. světové války, kdy byly na příkaz japonské armády prováděny vivisekce na amerických zajatcích. V roce 1966 vyšel historický román Mlčení (česky Vyšehrad 1987 a 2017), který přinesl autorovi Tanizakiho literární cenu a světovou proslulost. Následovaly mimo jiné prózy Břehy Mrtvého moře (1973), Život Ježíšův (1973), Samuraj (1980), Pohoršení (1986) a Hluboká řeka (1993).
