Magorovy labutí písně - audiokniha zachycuje Ivana Martina Jirouse při čtení své nejzásadnější básnické sbírky, ve Valdicích napsaných Labutích písní. Skoro 80 minut mluveného slova obsahuje všech 183 básní, namluvených s typickou básníkovou dikcí a posléze lehkou alkoholickou zastřeností.
Ivan Martin Jirous, řečený Magor, je jedním z duchovních otců vydavatelství Guerilla Records. Nebýt jeho, bylo všechno jinak, alespoň u mne a v tomto vydavatelském punktu pak zcela jistě. I proto jsem se s ním po celé ty roky domlouval, že jeho hlas musí zaznít i skrze Guerillu. Projekt Agon Orchestra Magorova summa sice takovým počinem byl, ale chtěli jsme s Martinem udělat i jeho „sólovou" desku.
Nakonec jsme se domluvili, že vybere básně, které se vztahují k přírodě a uděláme „přírodní" nahrávku, kde budou v té které básni zmiňovaní tvorové skutečně zpívat, kuňkat a kdákat. Dokonce jsme s již vybranými básněmi navštívili ornitologa Víta Zavadila, který všechny ty sluky, čápy, kvíčaly, labutě, kvakoše, puštíky, čejky a krkavce, o kterých se Martin ve své poezii tak rád zmiňoval, měl ve svém zvukovém archivu. Stačilo už „jen", aby básně načetl Martin, ale to byla ta nejsložitější součást operace. Samozřejmě, že spousta termínů z nejrůznějších důvodů, které jsou dnes už zcela malicherné, padla. Takové mělo být to první a hlavní CD a taková dohoda platila ještě před pár dny.
Na druhém - „bonusovém CD" - měly zaznít kompletně Magorovy labutí písně. Sbírka, kterou se Martin už navždy zařadil na piedestal českých básníků. Společně jsme už nějaké básně dříve nahrávali, ale jen s vlastním čtením před prázdným sálem nebyl Martin spokojený, potřeboval ke své produkci kontakt s publikem. Proto, když jsme se dohodli na tomto nahrávání, chtěl číst před lidmi. Ale já zase potřeboval takové publikum, které nebude nahrávku rušit. Pozval jsem proto na jednu lednovou neděli, kdy bylo divadlo volné, pár zasvěcených přátel, o kterých jsem věděl, že je to zajímá a budou tiše naslouchat, připravil chlebíčky, narazili jsme sud piva, Petr Bohunovský Martina přivezl a parta spřátelených techniků jeho recitaci nahrála. Martin se při čtení posilňoval pivkem, občas ho proložil slivovicí, jak bylo jeho zvykem, a za dvě hodiny bylo hotovo.
Tak prosté to bylo.
A teď si Magorovy labutí písně v autentickém autorově podání můžete poslechnout i vy. Jen mě neskonale a hluboce mrzí, že u jejich vydání Martin už není.
Ale jeho Duch tady s námi bude věčně!
Děkuji za všechno, milý Magore...
Tvůj Lábus
V Lounech 15. listopadu 2011
