Vybíráte si v poslední době pro své romány konkrétní žánry. Biomanželku jste označil jako humoristický román. Mafie v Praze je detektivní thriller o propojení české politiky, podnikatelské sféry a mafiánských praktik.
Žánry jsou pro mě řemeslnými výzvami. Zkouším si, jestli je budu umět – mám už za sebou pohádky, fejetony, literární parodie, jednou chci napsat dívčí román pro své dcery. Baví mě nutnost respektovat žánrová pravidla. Věděl jsem, že pokud má být Mafie v Praze thriller, pokud to má být čtivé a zábavné, nemůžu text příliš zahltit reáliemi z české politiky, popisovat nekonečné pavouky, kdo co vytuneloval, kdo co ukradl, že naopak musím zůstat srozumitelný. Čili je tam velká míra zjednodušení a nepatrná nadsázka – třeba v tom, jak pojednávám ruskou mafii nebo některé politiky.
Mafie v Praze ale není jen detektivka.
Chtěl jsem, aby to byla navíc i nemilosrdná satira na zdejší poměry. Už pouhým sumarizováním všech podezřelých kauz totiž vzniká velmi neveselý obrázek české krajiny.
Po tom, co všechno jste v knize popsal, nemáte strach z odplaty?
Upřímně, strach necítím. Nevydávám to ale za statečnost, možná jde jen o naivitu. Říkám si, že investigativní novináři se vystavují mnohem většímu nebezpečí. Oni píší o konkrétních kauzách a konkrétních lidech. Já v předmluvě říkám, a není to alibismus, ale právní ochrana, že nechci odhalit, kdo vyinkasoval peníze za pandury nebo v čem jede Janoušek, ale na fiktivním příběhu zobrazit ten celkový marasmus, ve kterém žijeme.
Vy ale nejste se svými postavami od skutečných lidí daleko, zvlášť když se jmenují Stanislav Langross nebo Darek Balík.
Nemám v románu téměř žádnou informaci, která by se dosud neobjevila v novinách. Je pravda, že výjimečně zajdu dál, protože novináři se některých spojení dopustit nemůžou. Napíšou o sledování politiků na Praze 11, ale nikdo už neudělá spojnici směrem na magistrát a k mafiánům, kteří se kolem něho pohybují. Já to pod pláštíkem fiktivního příběhu udělat můžu, takže šéf bezpečnostní agentury LBA Boris Vítek je v mém románu poskokem pražského kmotra jménem Mord. Ať si každý za ta jména dosadí, koho uzná za vhodné.
Vraťme se k tomu, co by se vám po vydání knihy mohlo stát…
Může se ze mě stát třeba oběť diskreditační kampaně podle už mnohokrát použitého scénáře: Když je Rampula obviněn Zemanem, že pracuje pro kmotry, Rampula prohlásí, že pro kmotry naopak pracuje Zeman… Mám asi pět facebookových účtů, ale ani jeden jsem nezaložil já. Pod mým jménem tam píše kdosi jiný a podsunout mi může prakticky cokoliv – od fašistických názorů po dětské porno. Dokážu si představit i psychologický nátlak. Už jsem to ostatně jednou zažil. Když jsem psal Báječná léta s Klausem, tak mě kontaktovala BIS. Pozvali si mě do konspiračního bytu v Kaprově ulici a seznamovali mě s možnými riziky.
Novinky.cz, 12. října 2011. Zbyněk Vlasák - Michal Viewegh: Aspoň se jim vysmát! Celý rozhovor tu.
Názory
Zobraziť všetko (4)Všetky hodnotenia pochádzajú od registrovaných užívateľov, ktorí zakúpili náš produkt či službu.
Hodnotenia sú zhromažďované, overované a zverejňované v súlade s Podmienkami a zásadami pre hodnotenie a recenzie.