Audiokniha Cukrový Kreml, autor Vladimir Sorokin, překlad Libor Dvořák. Čtou Martin Zahálka, Václav Krátký, Jarmil Škvrna, Petr Florián a Martin Dusbaba. Režie Jakub Tabery.
Cukrový Kreml je sbírka patnácti povídek, která bezprostředně navazuje na Sorokinovu nejslavnější knihu Den opričníka. Jednotlivé povídky se odehrávají v blízké budoucnosti, v „opričníkovském“ roce 2028, kdy v Rusku prostřednictvím vražedné gardy osobních strážců opět vládne car. Samostatné příběhy jsou přitom spojeny motivem cukrového Kremlu, pamlsku, který car rozdává dětem. Jeho úlomky se nacházejí v kapsách tuláků, mužiků, opričníků, katů, vězňů i jejich dozorců a stávají se tak metaforou režimu, jenž pomocí nasládlého patriotického sentimentu vytváří fasádu, za níž se skrývá despocie a krutost.
Sorokinovy knihy jsou pozoruhodné nejen ohňostrojem nápadů, jimiž čtenáře zahrnuje, ale i tím, do jaké míry se jeho vize budoucnosti naplňují. On sám při své návštěvě Prahy v roce 2009 řekl, že se ve svých textech nesnaží o literární alegorii ruské současnosti, že se jedná o čistou literární fikci. Hned ovšem dodal, že mu jeden jeho přítel historik na podobné tvrzení odpověděl: „Ale přesto ti to vychází neuvěřitelně přesně...“
VLADIMIR SOROKIN
Vladimir Georgijevič Sorokin (*7. srpna 1955) vyrůstal na moskevské periferii, v roce 1977 dostudoval Vysokou školu těžby ropy a zemního plynu, ale v oboru nikdy nepracoval. Odmítl vstoupit do Komsomolu, a tak byl po roce ze svého prvního zaměstnání v časopisu pro mladou literaturu Smena vyhozen. Začínal jako výtvarník, zabýval se knižní grafikou (ilustroval a graficky navrhl více než padesát knih) a konceptuálním uměním. V roce 1985 publikuje pařížský časopis А-Я šest Sorokinových raných povídek a v témže roce opět ve francouzském nakladatelství Sintaksis vychází jeho román Fronta (Očereď). Sorokinova díla nemohla být v Sovětském svazu vydávána. Až v roce 1989 rižský časopis Rodnik otiskl několik spisovatelových povídek a postupem času Sorokin proniká i do dalších časopisů. Rokem 1992 se Sorokin dostává do širšího povědomí – v časopisu Iskusstvo kino je otištěn již zmíněný stěžejní román v dialozích Fronta.. Romány napsané po roce 2000 z něj definitivně učinily významného autora bestsellerů (jakkoliv ne pro každého přijatelných) a všechny jeho nové knihy se prakticky vždy stávají literární událostí prvořadého významu.
MARTIN ZAHÁLKA
Martin Zahálka je uznávaným dabérem, ztvárnil desítky divadelních rolí a zahrál si v řadě seriálů. Po Střední průmyslové škole strojní pracoval jako promítač vojenského kina v Boru u Tachova a poté se přihlásil na DAMU na obor herectví. Po svém prvním angažmá ve Státním divadle v Brně přešel do Divadla J. K. Tyla v Plzni a od roku 1992 je členem uměleckého souboru Divadla na Vinohradech v Praze. Zahrál si např. Greye v Králi Krysovi, Oronta v Misantropovi, skvěle fotí a načítá audioknihy.