Kafkova Proměna je na první pohled naprosto absurdním dílem. O to více posluchače překvapí, kolik známého v příběhu Řehoře, který se jednoho dne probudil jako brouk, nalezne.
Kniha začíná Řehořovým probuzením. To ráno postupně zjišťuje, nakolik se jeho tělo změnilo. Objevuje své nohy a kusadla, jiné chutě k jídlu. Paradoxně svůj stav nijak nevysvětluje ani po vysvětlení netouží. Stav bere jako daný. Uvězněn v těle někoho, či něčeho, jiného, chápe plně realitu běžného života.
Mění se také Řehořova rodina. Sestra, která se o něj stará, musí začít pracovat, stejně tak, jako Řehořův starý otec. Rodinná situace se zhoršuje nejprve z hlediska finančního, postupuje ve psychické vypětí, které vrcholí odporem k Řehořovi. Situace se vyhrotí jednoho večera, kdy Řehoř, který touží po rodinném kruhu, ale vědom si své odlišnosti, potají opustí svůj pokoj, aby skryt pozoroval dění v bytě.
V proměně Řehoře jsem viděla osud člověka, jehož život se změní po těžkém úrazu nebo následkem agresivní nemoci. Přístup okolí, které nechápe, nakolik se v těle skrývá osoba, kterou znají a milují. Uzamčení, kdy Řehoř nemůže komunikovat, ale plně rozumí okolí a chápe vše, co ostatní říkají a dělají. Těžkosti rodiny, kdy se její člen změní. Prvotní naděje, které se mění ve skepsi, zlostné okamžik a nakonec určitá úleva, když vše skončí.
Příjemně mě překvapilo mluvené slovo pana Budaře. Komedianství šlo stranou, příběh je čten čistě, s odstupem. Podání tak jen umocňuje Řehořův přístup k proměně, který se promítá do samotného vyprávění.
Lenka
22.01.2015